Člověk si často neví rady i v základních otázkách ohledně chovu zvířat. Všude najdeme mnoho (často protichůdných) rad, informací i produktů. Majitelé psů, koček i dalších zvířat se tak často dostávají do situací, kdy si neví rady nebo si nejsou jistí, že dělají pro svoje miláčky to nejlepší. Jaké krmivo vybrat, jaké volit očkování, ale i co dělat v případě nezvyklého chování a podezření na onemocnění zvířete. Lidé jsou také často na vážkách, kdy v případě zdravotních komplikací vyčkávat a kdy už kontaktovat nebo navštívit veterinárního lékaře.

I já jsem kdysi byla v roli bezradného majitele. Mockrát jsme doma řešili, jestli volat paní veterinářce, nebo je to ještě zbytečné. Mnohokrát jsme nevěděli kudy kam.

Mě samotnou ovlivnila nejvíce situace, kdy mi bylo asi 15 let a jedna z našich dvou gaučových mazlíčků, čekala štěňátka. Porod však od začátku nepostupoval dobře. 3 štěňátka přišla na svět s dlouhými intervaly, ale zdravá a životaschopná, i když jevila známky nedonošení. Dále však porod nepostupoval a tak jsme po telefonní konzultaci jeli na veterinu. Fenka pak ovšem 4. štěně porodila v autě a my se otočili a jeli domů. Později jsme však k panu doktorovi stejně odjeli - další 2 štěňata musela ven císařským řezem. Milovaná čivavka bohužel měla komplikce při anestezii a z narkózy se neprobudila... Nám tak zbyly oči pro pláč, výčitky a štěňátka, která bylo potřeba umělě odchovat...

Když jsem pak po nocích kapátkem a umělým mlékem krmila ty stogramové bezbranné tvorečky, začínala jsem mít pomalu jasno, jaké bude moje životní poslání.

Vystudovala jsem veterinu, několik let působím v praxi malých zvířat, absolvovala jsem mnoho odborných konferencí a seminářu. Podařilo se mi tím splnit si sen a vědět, jak těm němým tvářím pomoci. Nyní kvůli rodičovské dovolené pracuji jen částečně a ráda bych byla majitelům zvířat nápomocná i v době, kdy nemohu být fyzicky přítomna v ordinaci...

V praxi se často setkávám s nejistotou majitelů, kteří v nevědomosti zdravotní stav svého mazlíčka zanedbají nebo v dobrém úmyslu dělají něco, co zvířeti spíše škodí než prospívá.

Telefonáty (obvykle v sobotu večer), že pes 4 dny zvrací a co máme dělat jsou velmi časté. Majitelé někdy nevyhodnotí úplně dobře pejskovy potíže a přichází pozdě. Pro nás zvěrolékaře je pak poněkud obtížnější pacientovi pomoct. Klasickým příkladem jsou záněty dělohy u fen, kdy v době odhalení problému je třeba rychle jednat. Nebo i nejrůznější nádorová onemocnění, kdy včasná diagnostika může, stejně jako u lidí, znamenat šanci na úplné uzdravení. Stanou se i případy, kdy majitel chce pomoct pejskovi sám a neuvědomí si, že pes není z medicínského hlediska malý člověk. Podá v dobré víře svému psovi například paralen a průšvih je na světě.

Mnoho majitelů zcela zapomíná na odčervení psů nebo má obavy ohledně bezpečnosti preparátů proti klíšťatům a zbytečně pak vystavuje pejska rizikům. Spoustu novopečených majitelů štěňátek řeší trávící potíže drobečka a neví si rady, čím krmit, zda přidávat nějaké doplňky stravy, jak často a na jak dlouhé může chodit procházky, atd .atd...

Krom přímé pomoci v naší ordinaci jsem se proto rozhodla podat ucelený návod, jak na prevenci onemocnění u psů. Kdy jet okamžitě na veterinu, jaké můžeme podat léky a kdy si můžeme dovolit s návštěvou ordinace vyčkávat.